II. Choroby ježků
III. Péče o ježka v domácnosti |
|
II. Choroby ježků
III. Péče o ježka v domácnosti Ježek je savec z řádu hmyzožravců
JEŽEK ZÁPADNÍ
(latinsky Erinaceus europaeus Linné, 1758 ) obývá celé Čechy a západní Moravu a Slezsko. Jeho tělo pokrývají většinou stejnosměrně uspořádané a pravidelně tmavobíle pruhované ostny. Výrazná je tmavá, brýlím podobná kresba na obličejové části.JEŽEK VÝCHODNÍ
(Erinaceus concolor Martin, 1838 nebo také Erinaceus roumanicus Barret - HAmilton, 1900) žije na Slovensku, Moravě a ve Východních Čechách. Ostny na těle jsou většinou jakoby rozházené, trčí na všechny strany a nepravidelné je i jejich pruhování (kroužkování). Černá maska na obličeji téměř chybí.
III. Péče o ježka v domácnosti Početnost a úmrtnost ježčí populace
1) ZVÁŽIT JEŽKA.
Váha ježka je základní a objektivní informací o zdravotním stavu a stupni vývoje zvířete. I když se údaje u jednotlivých autorů poněkud liší, obecně lze říci, že ježky s tělesnou hmotností kolem 700 g je lépe ponechat v jejich přirozeném prostředí.2) SPOJIT SE S PRACOVNÍKY ČESKÉHO SVAZU OCHRÁNCŮ PŘÍRODY.
Ježek je chráněný druh a pouze ČSOP byla udělena výjimka, na jejímž základě je přezimování ježků legalizováno po právní stránce. Cílem je rovněž získání důležitých informací o biologických potřebách ježků a tak předejít chybám a omylům.3) ODEBRAT VZORKY TRUSU K PARAZITOLOGICKÉMU VYŠETŘENÍ.
Podle místních možností zajistit vyšetření trusu na specializovaném parazitologickém pracovišti.4) ZAJISTIT LÉČBU PROTI VNITŘNÍM I VNĚJŠÍM PARAZITŮM.
Z dlouholetých parazitologických výzkumů je zřejmé, že většina ježků přijatých do péče je postižena různě silnými invazemi vnějších a vnitřních parazitů. Léčbu je proto vhodné zahájit bezprostředně po přijetí ježka Jestliže je zajištění parazitologického vyšetření trusu komplikované, nebo nemá specializované parazitologické pracoviště dostatečnou kapacitu, je vhodné první vyšetření vynechat a zaměřit se raději na vyšetření vzorků tři týdny po léčbě, která slouží ke kontrole úspěšnosti zákroku.Klinické vyšetření ježka
Virové choroby
Vzteklina.
V České republice nebyl případ vztekliny ježka zjištěn (Národní referenční laboratoř pro vzteklinu pro ČR, SVÚ Liberec).Herpesvirová infekce.
Herpesvirová infekce u ježků s fatálním průběhem byla zaznamenána a potvrzena příslušným laboratorním vyšetřením ve Švédsku. (Widén a kol.,1996)Bakteriální choroby
Salmonelóza.
Bakteriální onemocnění zažívacího traktu je způsobováno nejčastěji zárodky Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium (Isenbügel, 1976). Onemocnění se může vyskytovat jako septikémie ve smíšené infekci, nebo jako Iatentní infekce bez klinických příznaků onemocnění. V daném případě je nutno mít na zřeteli ev. možnost onemocnění člověka. Infekci je možno zabránit důsledným dodržováním základní hygieny.Pasterelóza.
Pasteurella multocida a Bordetella bronchiseptica způsobují u ježků bakteriální onemocnění plic.Pseudotuberkulóza.
způsobuje onemocnění neurčitého klinického obrazu, spojené s vyhubnutím zvířat a celkovou slabostí.Leptospiroza.
Byly izolovány jednak zárodky a zjišťovány protilátky.Plísňová onemocnění
Dermatomy.
Kožní změny vyvolané plísněmi rodu Trichophyton a Mikrosporum se vyskytují na různých místech těla zejména u oslabených zvířat.
Endoparazitózy
Kokcidie.
Kokcidióza patří k protozoárním onemocněním, v klinické podobě s letálním koncem se u ježků vyskytuje poměrně vzácně. Motolice (Trematoda). Motoličnost není u ježků zjišťována příliš často. Při silné invazi má však onemocnění bez včasného zásahu většinou letální průběh. Původce Brachylaemus erinacei měří 0,5 až 1 cm. K nakažení motolicemi dochází pozřením invadovaných hlemýžďů, kteří obsahují vývojová stádia motolic, metacerkarie. Klinické příznaky jsou častý neklid, nechutenství, pokles hmotnosti, kašovitý trus s příměsemi krve a anemie.Tasemnice (Cestoda).
Tasemnice nejsou u ježčí populace příliš častým parazitem Specifickým druhem parazita je tasemnice ježčí - Rodentolepis (syn.Hymenolepis Vampirolepis)Hlístice (Nematoda).
Crenosoma striatum - velmi důležitý, druhově specifický parazit respiratorního aparátu ježků. Ježci se invadují požíráním mezihostitelů, jimiž jsou slimáci a hlemýždi. Klinické příznaky onemocnění touto parazitozou jsou suchý kašel, hlasitý dech s přidatnými šelesty a dyspnoe spojená s poklesem váhy. Někdy je zjišťován hnisavý výtok z nosu a konjunktivitis. Diagnózu lze stanovit na základě klinických symptomů a parazitologického vyšetření trusu. Podle různých autorů se jedná o druhého nejrozšířenějšího parazita u ježků s prevalencí pohybující se kolem 30%. Terapie : Schichtová (1985) doporučuje léčbu Mebendazolem v dávce 10-20 mg/100 g ž. hm. tj. 100-200 mg/kg ž. hm. po 5 dní do krmiva. Dobré výsledky byly dosaženy Levamisolem v dávce 20 mg/kg ž. hm., Lze rovněž použít Fenbendazol (Panacur, Fenbion ) v dávce 50mg na kg ž.v. po 5 dní. Matevský (1987) doporučuje Ivomec inj. v dávce 0,4 mg/kg ž. hm. v podkožní injekci.Capillaria spp.
U ježků byly popsány tři druhy. Capillaria aerophila parazitující v plicích a Capillaria erinacei a Capillaria ovoreticularis parazitující v jícnu žaludku a střevě. Capillaria aerophila sp. - hlístice parazitující v plících ježků. Klinicky se parazitoza projevuje rachotivým dechem, kašlem, výtokem z nosních otvorů a zhoršením celkového zdravotního stavu. Silné invaze způsobují u mladých zvířat zaostávání ve vývoji a nízké váhové přírůstky. Často dochází ke smíšené invazi s Crenosoma sp. Diagnosa se opírá, kromě klinických symptomů, zejména o parazitologické vyšetření trusu.Capillaria erinacei a Capillaria ovoreticularis.
Capilarie parazitující v zažívacím traktu ježků reprezentují výše uvedené druhy.Spiruridae
Parazitoza může probíhat bez klinických příznaků při slabé invazi parazitů. Při silných invazích zjišťujeme řídký trus, příměsi hlenu v trusu až profuzní průjem. Nastupuje dehydratace, kachexie a anemie. Bez léčby končí zpravidla úhynem. Ohrožena jsou zejména mláďata. Diagnosu stanovíme na základě parazitologického vyšetření trusu.
Z nematod se setkáváme v zažívacím traktu ještě se dvěma druhy Jsou to Physaloptera clausa a Gondylonema mucronatum (Versluys, 1975).Vrtejši (Acanthocephala).
Versluys (1975) popsal několik druhů vrtejšů parazitujících u ježků.Ektoparazitózy Muší larvy (Myiasis).
Muší larvy se vyskytují zejména u oslabených a zraněných jedincůBlechy (Siphoneptera).
Blecha ježčí (Archeopsylla erinacei) bývá zjišťována ve značně početných invazích.Klíšťata (Ixodidae )
K hubení ektoparazitů se osvědčil Arpalit spray 1%, Bolfo spray, Tiguvon (fenthion kdy aplikujeme jednu kapku na 100g hmotnosti do oblasti na zátylku. Antiparazitikum Ivomec, který používáme k hubení oblých červů, má dobrou účinnost i na ektoparazity.
S klíšťaty se setkáváme u ježků po celý rok, nejčastěji ale v dubnu, květnu a v pozdním létě. Početná invaze těchto parazitů může způsobit kromě lokálních zánětlivých změn i anemii.Zákožky (Acarina).
Nejčastěji se setkáváme se zákožkami druhů Demodex erinacei, Caparina tripilis, Sarcoptes sp. a Notoedres cati. Zákožky způsobují krustovité změny, nejčastěji na kůži hlavy, kolem uší, ale mohou se vyskytnout i rozsáhlá místa s vypadáváním bodlin. Diagnostikovat prašivinu lze na základě mikroskopického vyšetření seškrabu změněných míst. U všech parazitárních onemocnění je nejdůležitější prevence. V případě zjištění jakéhokoliv pozitivního parazitologického nálezu je nutno zvířata podrobit odpovídající terapii. Prostorové oddělení chovaných ježků má nejenom protinákazový ale i etologický význam.
Rány.
Ošetření ran provádíme podle běžných zásad jako u ostatních zvířat.Vypadávání bodlin.
Vedle vypadávání bodlin v důsledku svrabu může být tato porucha podmíněna rovněž nedostatkem vitamínů a stopových prvků. Léčebně podáváme vitamín A a H.Poruchy pohybového aparátu.
Kromě poruch, které mají pozitivní rentgenologický nález, se setkáváme též s tzv. ochrnutím ježků bez zjevné příčiny. Isenbübel (1985) popisuje změny ve svalovině pánevních končetin zánětlivého původu a degenerativní změny na nervosvalových ploténkách. Periferní nervy nevykazují změny zánětlivého původu, ale degenerace a sníženou aktivitu enzymů podílejících se na přenosu nervového vzruchu. I když geneze tohoto onemocnění není ještě uspokojivě objasněna, předpokládá autor možnost toxického poškození moluscocidy. Pouze u 15 % ježků se toto onemocnění podařilo vyléčit aplikací vitamínů skupiny B.Onemocnění zažívacího aparátu neinfekčního původu Zubní kámen.
U starších zvířat a u zvířat krmených delší čas nevhodnou potravou se můžeme setkat s paradentozou a zubním kamenem.Dystrofie (degenerace) jater.
Poškození jater je jednou z nejčastějších příčin úhynu ježků (Timme, 1980). Tuková degenerace jater může vyústit ve spontánní rupturu. Tento stav popisuje Saupe (1987) jako důsledek příliš energeticky bohaté krmné dávky. Toxické poškození jater, jak se s ním setkáváme u ostatních savců, není v literatuře uváděno (Saupe, 1987). Jako preventivní opatření je třeba zkrmovat dostatek balastních látek.Enteritis.
Nespecifický zánět střeva, u něhož byl vyloučen parazitární a bakteriální původ, se vyskytuje zpravidla jako důsledek dietetické chyby. Klinicky zjišťujeme průjem, někdy v chronickém stádiu. Mimo jiných dietetických chyb je jako příčina uváděno zkrmování neředěného mléka pro mladé ježky. Léčby je zpravidla symptomatická, odvar z dubové kůry, hořký čaj, živočišné uhlí. Rovněž je možné použít antidiarhoicum Reasec kapky, v dávce 1 kapku pro toto 3x denně. S výhodou lze využít probiotika určená pro malá zvířata.Je třeba vždy zvážit možnost bakteriální komplikace.Chirurgie a anestezie.
Z chirurgické problematiky se týká ježků pouze ošetření ran a zlomenin. Základním předpokladem je kvalitní anestezie a respektování anatomických a fyziologických zvláštností druhu. 0šetření zlomenin je u ježků možné pouze hřebováním;
Při léčbě fraktur velkých kostí je možno využít Kirschnerových drátů jako intramedulárních hřebů (Isenbügel, 1985). Tendence ran k hojení je dobrá. Schichtová (1985), Svobodník (1988) doporučují k anestezii ježků shodně Ketamin v dávce 20-40 mg/kg ž. hm. Svobodník (1988) doporučuje Hellabrunskou směs v dávce 0,2 ml/kg i. m. Green a Svobodník (1988) vedl u ježků narkózu v trvání 60-90 minut Pentobarbitalem podaným intraperitoneálně v dávce 40 mg/kg. ž. hm.
| tělesná teplota | 35 - 37oC |
| počet tepů | 180 - 200/min. |
| počet dechů | 40 - 50/min. |
| fyziologická hranice věku | 8 - 10 let |
| hmotnost dospělých zvířat | 1100 - 1400g |
| zubní vzorec | 3 1 3 3 |
| 2 1 2 3 |
| Hematokrit 36 | 38,5% |
| Hemoglobin 12,0 | 13,2 g/100 ml |
| Erytrocyty 7,03 | 7,64.106/ul |
| Retikulocyty 8 | 14% |
| Trombocyty 230 | 430.103/ul |
| Leukocyty 6,3 | 9,6.103/ul |
| Neutrofilní granulocyty 1,6 | 2,8.103/ul |
| Eosinofilní granulocyty 0,36 | 2,4.103/ul |
| Basofilní granulocyty 0,096 | 0,45.103/ul |
| Monocyty 0 | 0,084.103/ul |
| Lymfocyty 3,72 | 6,14.I03/ul |
| Celková bílkovina v krev. séru 51 | 72 g/l |
| Močovina 13,3 | 15,0 mmol/l |
| Sodík 132 | 138 mmol/l |
| Draslík 3,6 | 5,1 mmol/l |
| Vápník 2,0 | 2,3 mmol/l |
| Fosfor anorganický 2 | 3,8 mmol/l |
?????????????
Ježčí kojenci:
Nikdy neodebírejte mláďata, která ještě vodí samice. Nejvhodnější je přikrmovat celou rodinu venku. Zvýší se tím naděje, že se podaří dosáhnout včas potřebné váhy, kterou potřebují na přezimovaní venku. Nejvhodnější je potrava uvedená u ježků 250 gr. váhy. Mohou to být ale i netučné a nekořeněné zbytky jídla. Ne mléko! Jsou ovšem případy, že matka uhyne. Tito osiřelí ježci často váží 30 - 50 gr., ale i tak je možno se pokusit o jejich záchranu. Je to práce časově náročná, mláďata se musí krmit každé tři hodiny a to i v noci. Musí být hlavně v teple.Krmení:
Dětská instantní mléčná rýžová kaše Milupa, nebo Ballú, která se koupí v každé lékárně. Upravuje se podle návodu, jen se musí více naředit, aby se dostala do kapátka, nebo stříkačky. K ředění je nejlépe použít slabý fenyklový čaj, mírně přislazený medem. Takto se mláďata krmí do váhy 100 gr..Tato kaše se podává dál, ale již bezmléčná a rozmixuje se do ní kousek masa z kočičí konzervy Whiskas.Příjem mláděte:
Při normálním podzimním počasí se ježci přijímají do péče počátkem října. Rozhodující je váha.Účelová publikace
Říjen: v první polovině se přijímají ježci do váhy 200 gr.. V druhé polovině do váhy 350 gr...Listopad: od váhy 350 gr.
V tomto měsíci v přírodě váhu, která by mu stačila k přežití /650 - 700 gr./ již z časových důvodů a nedostatku potravy nezíská.Ošetření mláděte:
Ježka, kterého přinesete domů důkladně prohlédněte. Použijte rukavice. Zjistíte-li zevní poranění, ošetřete běžným způsobem. Pokud má klíšťata, odstraňte je pinsetou. Téměř všichni ježci mají blechy. Odblešení není nijak náročné a je zbytečné mít z nich obavy.Velmi malé ježky, nebo ty, kteří jsou ve špatném tělesném stavu, nestříkejte! Podržte je nad nádobou s vodou a kartáčujte. Nenamáčejte je !
Postříkáme Arpalitem 1% nejdříve břicho /rukou chráníme ježkovi hlavu a oči/, jakmile se svine, ošetříme hřbet. Nyní jsou k dostání i jiné přípravky /Frontline/.Ježek se váží jednou týdně, protože to je základní ukazatel jeho zdravotního stavu. Měl by přibývat 50 - 70 gr. týdně. Po zvážení nechte ježka proběhnout a přesvědčete se zrakem, nemá-li potíže s chůzí. Důvodem mohou být přerostlé drápky.
Důležité upozornění! Každý ježek, který je přijmut do domácí péče musí být ošetřen veterinárním lékařem, který mu dá lék proti vnitřním parazitům. Je to nutné pro jeho úspěšné přezimovaní.
Ubytování:
Ježčí ubytovací prostor se musí skládat ze dvou částí: výběhu a v něm umístěné kryté ložnice.Mláďata do 300 gr. potřebují teplotu, měřeno u země 19OC, těžším ježkům stačí 15OC.
Ježek je samotářské zvíře, potřebuje sa-mostatný prostor. Tím nedochází ke stresovým situacím.Potrava:
Ježek je hmyzožravec. V jeho jídelníčku musí převládat masitá potrava. V zajetí se však nekrmí žížalami nebo šneky, obsahují často zárodky vnitřních parazitů.
Tak jako při ubytování, tak i při podávání potravy rozhoduje váha ježka.
Vydání této publikace finančně podpořilo MŽP
Vydal: ČSOP 36/02 ZO při SCHKO Jizerské Hory v roce 1997
Autoři:
I. kapitola - RNDr. Nevrlý
II. kapitola - MVDr Vlastislav Barnet, MVDr Vladimír Jurek
III. kapitola - Hana Vlčková, V. Lebedová